Vedle abacusu existovali i jiné počítací pomůcky, například logaritmické pravítko. První vynález mechanického počítacího stroje je připisován Blaise Pascalovi roku 1642. Přestože historické prameny naznačují, že mechanický počítací stroj sestrojil již roku 1623 němec Wilhelm Schickard, prvenství se přesto přisuzuje Pascalovi.
Pascal jako mladý pomáhal svému otci, daňovému úředníkovi, připravovat dokumenty, kde se muselo sčítat několik sloupců čísel. Pascal věřil, že existuje způsob, jak si tuto náročnou práci zjednodušit a tak ve svých 19-ti letech sestrojil mechanický počítací stroj, který byl schopný sčítání a odčítání. Přístroj se jmenoval Pascalina a přestože práci velice zjednodušil, tak kvůli strachu lidí ze složité práce s tímto přístrojem prodal pouze 50 kusů tohoto zařízení. Další mechanický počítací stroj vytvořil německý matematik G. W. von Leibniz v roce 1673. Byl to předchůdce moderní kalkulačky a oproti Pascalině uměl násobit, dělit a počítat s odmocninami.
Dalším krokem ve vývoji k moderním počítačům má vynález, který s počítači na první pohled nemá mnoho společného. Na počátku 19. století vytvořil Joseph Marie Jacquard tkalcovský stroj, který vytvářel tkaný vzor pomocí děrných kartiček. Jehly procházeli systémem děr v kartonových kartách, tudy protahovali nitě a tkali látku. Právě umístěním děr byl dán tkaný vzor. Tkalců stačilo pro nový vzor vytvořit pouze novou soupravu karet. Souvislost s počítači je právě analogie s programy – máme universální stroj a pro různé činnosti vytvoříme různé programy (kartičky) a náš stroj bude vždy dělat to, co má ve svém programu. Jacqardův stroj se ve světě prosadil, v roce 1801 ho představil průmyslníkům v Paříži a podobná technika tkaní se používá dodnes. U Jacqardova stroje se ukázal problém těchto objevů. Stejně jako u Pascaliny se projevil strach lidí z nových technologií a obava o práci, kdy tato technologie nahradila většinou mechanickou práci mnoha lidí.